Besedy se konají v kině v Nadějkově od října do května, obvykle první sobotu v měsíci, od 17 hodin, pokud není uvedeno jinak. V červnu a přes prázdniny má čajovna přestávku.
Nejbližší besedy:
28. září v 18 hodin Luděk Čertík: Chůze krajinou
Na svátek sv. Václava 28. září 2024 připravujeme Svatováclavskou potulku – cestu severním okolím Nadějkova. V tento den pozorní poutníci na cestě potkají obrázky, texty, instalace, umělecké objekty…
Na závěr se setkáme v Čajovně Na stezce s Luďkem Čertíkem – básníkem, hudebníkem a jedním z týmu organizátorů Potulné univerzity přírody. Setkání bude moderovat Tomáš Míka, básník, učitel a chodec ze Sedlce-Prčice.
Několik slov o Luďku Čertíkovi a Tomáši Mikovi
Původem jihočeský básník, esejista a hudebník, jeden ze zakladatelů audiovizuálního projektu Mess of Iguanas (www.messofiguanas.com). Vystudoval obory Filmová studia na FF UK a Environmentální studia na FSS MU. Kromě Sedmé generace publikoval v časopisech Film a Doba, Host, Tvar či v českobudějovickém netuctovém magazínu Milk & Honey. Je členem organizačního týmu spolku Pilgrim — Potulná univerzita přírody (www.potulnauniverzita.cz). Na akcích Pilgrimu pravidelně přednáší a pořádá naslouchací a přírodovědné vycházky. Dosud vydal básnické sbírky Mnohé řeky (Pilgrim, 2021) a Poslední divoké objetí (Malvern, 2023) a knihu esejí Spolu, nezkrotní: Eseje ze živého světa (Hnutí Duha – Sedmá generace, 2024). Všechny knihy mají společné to, že vznikaly za chůze krajinou.
Přečtěte si dva odstavce z nich:
Když se dívám zpátky na všechny své výlety do krajiny, dochází mi, že opravdu důležité nejsou spektakulární výhledy nebo rozmanitost terénu, ale všechna ta malá setkání s životem cestou. To ona následně určují vztah k místům, dávají místům řeřavící kontury: nečekané střetnutí s liškou na pěšině pod Srdovem (jedním skokem ladně zašuměla v trávě, možná to ani nebyla obyčejná liška, možná to bylo nějaké místní kami či jókai, božská síla nebo magická bytost s tímto místem spjatá), vrubounovec valící kuličku trusu na vrcholu Oblíku, stříbřité kavyly rozvlněné větrem a větrné písně strnadů lučních na úbočích Rané, zpěv slavíka za svitu měsíce při nocování na hradišti Stradonice. To všechno jsou setkání s živostí míst, která místa konkretizují, činí hmatatelnými. Díky nim můžeme vzpomínat na konkrétní, milovat konkrétně, vztahovat se konkrétně, usilovat o záchranu či alespoň uznání, rozpoznání konkrétního.
Brzy ráno vyrážíme ve směru Sněžných jam. To hmatavé ticho na hřebeni, kde jsem toho rána jeden z prvních lidí-nelidí, nebo si to alespoň namlouvám. Ticho jako v horách po ránu. Skleněné, čiré, neošlehané. Z kleče, zachytím ten pohyb periferně, vyletí jakýsi zavalitý černobílý pták, hned se zas odhmotní, mámení a dým. Možná to byla straka, možná ne. Myslím na plaché tetřívky, smýkavá teritoria překrytá lidskou geografií, namodralé okraje, v nichž se choulí celé hvězdné systémy, kupa vedle galaktické kupy — černé díry, pulsary, magnetary, akreční disky, planety s diamantovým srdcem, dávno vychladlé světlo.
Tomáš Míka Klein (*1976) Básník, příležitostný publicista, učitel. Knižně vydal zápisky o pobytu v USA Otherside (2008), komponovaný výbor z básní a drobných próz Ostatky (2014), knížku inspirovanou prostředím dětského domova Cikánov (2017) a sbírku Protější svahy (2021). K vydání připravuje sbírky Lesk sazí a Průklepy krajiny. S rodinou žije ve městě Sedlec-Prčice. Učí na gymnáziu češtinu a společenské vědy. Nejraději se potuluje po svazích takzvané Čertovy hrbatiny, vysedává v místních hospodách a zase se potuluje.
… a ještě něco ke čtení:
20. října od 15.30 a 16.30 Alena Skálová: Při chůzi
Divadelní zážitek pro dospělé i rodiče s dětmi od 8 let. Budete se sami pohybovat
prostorem, objevovat příběhy cestovatelů a kreslit prstem po mapě.
Inscenace kombinuje objektové divadlo, koláže a loutky.
Co hledáme a nacházíme při chůzi? Jak vnímáme okolní krajinu a jak se v ní
měníme? Proč byla chůze důležitá pro Arthura Rimbauda a co při ní
objevoval Nietzsche?
Pro některé z nás je chůze každodenním ranním rituálem. Někteří při chůzi
navazují rozhovor s místem, v němž žijí, jiní se vydávají na dlouhé poutě
neznámou krajinou. Pro všechny z nás ale platí, že při každém kroku na
chvilku ztratíme rovnováhu a znovu ji nalezneme.
Několik slov o autorce
Ve svých inscenacích Alena kombinuje objektové divadlo, stínové divadlo,
koláž a loutky. Ráda využívá principy imerzivního divadla a nechává diváky
vstupovat do hracího prostoru, přetvářet ho, objevovat. Pro Alenu jsou
důležité skutečné příběhy lidí, míst a komunit a baví ji nacházet nové
způsoby, jak je vyprávět. V posledních letech pravidelně spolupracuje s
polských skladatelem Piotrem Kuwikem, který její projekty dotváří osobitou
hudební složkou.
Kromě tvorby výtvarných inscenací se Alena věnuje komunitnímu a
dokumentárnímu divadlu, například s mladými lidmi. Často vede workshopy
pro veřejnost, v poslední době hlavně o koláži a příběhu.
www.alenaskalova.com
2. listopadu Jindra Částka: Ekvádor I.
7. prosince Jindra Částka: Ekvádor II.